Jak postupovat při kladení obkladů a dlažeb v interiéru? Jaké materiály použít, aby obkladačky nebo dlaždice po čase nezačaly odpadávat? Jak zjistit, zda dlaždič není břídil a rozumí své práci? Jediná možnost je být informován. Je to nezbytné, pokud se chcete do obkládání pustit sami, ale znalosti se vám sejdou i tehdy, když chcete zkontrolovat práci jiných – díky jednoduché otázce lze vyměníte nekvalifikovaných „mistrů“, ještě dříve než s prací začnou. Řemeslník diletant totiž dokáže nadělat více škody než užitku.
Vše souvisí se vším
Základní podmínkou je, že stavba musí vytvořit jeden sourozencům celek a všechny použité materiály musí být vzájemně sladěny. Podle toho, z jakého materiálu jsou a jaké fyzikální vlastnosti mají stěny, podlahy, dlaždice, třeba zvolit stavební hmotu (nebo hmoty), pomocí kterých se navzájem spojí. Prvním krokem je tedy zvážení vstupních podmínek.
podklad
Podklad pod obklad a dlažbu by měl být zbaven prachu a mastnoty, rovný, soudržný a nenasákavý. Ve většině případů mu k těmto vlastnostem třeba mírně dopomoci – přinejmenším ho očistit, mechanicky odstranit vystouplé nerovnosti povrchu a prohlubně opravit vyrovnávací maltou.
Zděné cihlové stěny třeba vyrovnat omítkou – nejlepší vápenocementovou nebo cementovou. Omítka by měla mít soudržnost s podkladem minimálně 1,5 MPa. Proto pod obkladačkami nesmí být vápenná omítka nebo stěrky, které slabě přilnou k podkladu a mohly by se od něj oddělit is obkladem a lepicí maltou. Případné nerovnosti omítky se začistí vyrovnávací maltou, která se může nanášet v tloušťce 0 až 20 mm, takže prohlubně se dají vyrovnat do ztracena. Zdivo z přesných pórobetonových tvárnic je (nebo by alespoň mělo být) rovné a netřeba ho tedy vyrovnávat omítkou. Třeba ho však ošetřit penetračním nátěrem (hloubkovým základem), který sníží jeho nasákavost. Penetrovat třeba i ostatní savé materiály, jako jsou sádrokarton nebo sádrové omítky (na sádrokartonové konstrukce a sádrové podklady se nanáší tzv. Sádrový základ). Nasákavý materiál by totiž rychle vstřebal veškerou vlhkost z lepicí malty, takže by nestihl proběhnout lepicí proces (malta by tzv. Shořela).
Betonové stěny a podlahy musí být dostatečně vyzrálé. Beton musí být nejméně tři měsíce starý, aby v něm proběhly všechny smršťovací procesy a potěr by měl mít minimálně 28 dní.
Podlahy se vyrovnávají buď samonivelačními stěrkami nebo speciálními vyrovnávacími maltami (podobně jako omítky), kterými lze podlahu v případě potřeby i vyspádovat. Kvalitní vodorovná plocha umožní dodržet všude rovnoměrnou předepsanou tloušťku lepicí malty, což zjednoduší práci obkladačům a ušetří materiál (netřeba maltou vyplňovat nerovnosti podkladu).
Izolovat či neizolovat?
I když mnozí věří, že obklady a dlažby jsou vodotěsné, není to zcela pravda. Spárami může vlhkost pronikat až do podkladu a výsledkem může být jeho poškození. Proto třeba kolem van, ve sprchových koutech, u bazénů a všude tam, kde bude mokro, podklad pod obkladem chránit vodotěsnou izolací. Dnes se místo klasické asfaltové lepenky s vrstvou betonového potěru používají moderní tenkovrstvé hydroizolace (jednosložkové nebo dvousložkové). Nanášejí se stěrkou nebo válečkem na čistý a rovný podklad, ošetřený penetračním nátěrem. Po třech nebo 24 hodinách lze přímo na ně nalepit dlažbu nebo obklad.
Okolí podlahových vpustí a prostupů trubek se izoluje speciální gumovou manžetou nebo těsnící páskou, která se vlepí pod tekutou izolaci. Guma vodotěsně a zejména pružně propojí dva materiály – například plast podlahového vpusti a beton. Gumotextilní izolační páska se používá i tam, kde lze očekávat vzájemný mikropohyby různých podkladových konstrukcí, tedy v místech dilatací nebo styku stěn s plovoucí podlahou.
Jaký obklad, takový lep
Výběr lepicí malty závisí především na materiálu obkladu – na obyčejný keramický střep postačují běžné stavební lepidla, na málo nasákavou (tedy mrazuvzdornou) keramiku a Gresy se používají kvalitní pružné (flexibilní) lepicí malty, které mají lepší přídržnost k povrchu. Flexibilní malty se používají i tehdy, když je podkladem tenkovrstvá hydroizolace (protože je rovněž nenasákavá), a na podlahové topení, nad kterým se v souvislosti se změnami teploty předpokládají výraznější rozměrové změny materiálů.
Lepicí malta se nanáší na podklad v rovnoměrné tloušťce a rýhuje se zubovou stěrkou (sklon přibližně 45 ° k podkladu). Při práci je třeba bezpodmínečně dodržet předepsaný čas zpracování stavebního lepidla – po jeho překročení se musí z podkladu odstranit a nanést čerstvé. Dlažba je pochůzná přibližně po 24 až 48 hodinách, podle typu použité lepící směsi. Běžná (i flexibilní) malta se aplikuje ve vrstvě hrubé přibližně 4 mm, jsou však i speciální malty, určené na nerovné podklady, které mohou mít tloušťku 5 až 20 mm.
